Kostel sv. Ignáce
Kostel svatého Ignáce z Loyoly je mohutná barokní dominanta na pražském Karlově náměstí. Pochází z let 1658 až 1670 a je vybudován podle návrhu Carla Luraga. Portikus je dílem Pavla Ignáce Bayera, který postavil i kostelní věž. Interiér na návštěvníka zapůsobí bohatstvím barokního dekoru a účinkem rozptýleného světla. Zařízení pochází převážně z doby kolem roku 1770. Vedle kostela stojí rozlehlá budova bývalé jezuitské koleje, která nyní slouží jako nemocnice. Obě budovy již nepatří jezuitskému řádu, kostel je však v užívání církve. Současné sídlo jezuitské komunity (rezidence) se nachází za kostelem v Ječné ulici č. 2.
Fotogalerii exteriéru kostela naleznete zde.
Horyna, M.-Oulíková, P.: Kostel sv. Ignáce z Loyoly. (Karmel. nakl. 2006)
Publikaci o dějinách, stavbě a výzdobě kostela sv. Ignáce lze zakoupit v sakristii.
Sv. Ignác z Loyoly
Narodil se r. 1491 na zámku v Loyole ve Španělsku. Jako důstojník hájil pevnost Pamplonu a byl zraněn. Při dlouhé rekonvalescenci začal číst životopisy svatých a to ho postupně dovedlo až ke konverzi. Vykonal pouť do Svaté země, pak studoval filozofii a teologii. V Paříži založil společně s Františkem Xaverským a dalšími spolubratry Tovaryšstvo Ježíšovo. Stal se knězem a autorem díla zvaného Duchovní cvičení. Za jeho hlavní atribut lze považovat okrouhlou pečeť řádu s monogramem IHS a knihu s písmeny AMDG (nebo OAMDG - omnia ad maiorem Dei Gloriam), což znamená "Vše k větší slávě boží". Na průčelí jezuitského kostela v Praze je zobrazen v mandorle (paprskovité záři kolem těla), což jinak přísluší pouze Kristu a jeho matce Marii.
